Ostnokožci (ECHINODERMATA)
Živočichové střední velikosti, žijící převážně na mořském dně. Vědecký název pochází z lat. echinus = ježek, řec. derma = kůže. Tělo mají paprsčitě souměrné (pentaradiální symetrie), larvy jsou ale bilaterálně symetrické. To svědčí o tom, že přisedlost a radiální symetrie jsou u nich sekundární (Haeckelův zákon). Tzv. kožní kostra je tvořena vápnitými destičkami, které mohou tvořit i kompaktní krunýř a v podobě ostnů prorůstat přes pokožku. Coelomová tělní dutina je zčásti přeměněna na ambulakrální systém neboli hydrocoel (lat. ambulare = chodit, ambulacrum = promenáda). Tento systém vodních chodeb je unikátní a typický pro ostnokožce. Komunikuje s vnějším prostředím otvorem - madreporitem, na který navazuje inkrustovaný, tzv. kamenný kanálek a dále okružní, radiální a z nich odstupující četné krátké laterální kanálky, na jejichž konci se vychlipují duté ambulakrální panožky, které mají na bázi ampule. Pohyb se děje na hydraulickém principu. V systému je tekutina, která složením v podstatě odpovídá mořské vodě. Funkce ambulakrální soustavy byla původně trávicí. Trubicovitý oběhový systém, tzv. hemální soustava, je silně redukovaný a v podstatě neplní cirkulační funkci. Nervový systém je decentralizovaný (není cefalizace), vytváří několik etáží a průběhem kopíruje oběhový a ambulakrální systém. Trávicí soustava je většinou úplná (tj. s análním otvorem), trubicovitá nebo vakovitá. Např. u hvězdic ji tvoří 2 etážově uspořádané vaky (kardiální a pylorický žaludek) a výběžky pronikající do ramen (pylorická céka). Exkreční orgány nejsou vyvinuty. Dýchací funkci plní panožky, vychlípitelné dermální žábry (u hvězdic) nebo kloakální vaky (u sumýšů). Ostnokožci jsou zpravidla gonochoristé, oplození je vnější. Vývoj je přes planktonní larvu – dipleurulu, která má odlišnou morfologii i názvy u různých tříd. Embryonální vývoj je detailně prostudován, neboť ostnokožci byli modelovými organismy v embryologii. Ostnokožci patří k evolučně velmi úspěšným skupinám, neboť dokázali přežít stamiliony let a vzhledem k rozloze mořského dna zřejmě náleží k nejpočetnějším živočichům odpovídající rozměrové kategorie.
Lilijice a další jim příbuzné, dnes vymřelé třídy byly významnou skupinou prvohor a druhohor. Jsou nejpůvodnější, dnes však přirozeně vymírající skupinou ostnokožců. Vzhledem připomínají rostliny. Většinou žijí přisedle, tělo na stvolu je tvořené kalichem s ústy a anem na jeho dně, obklopeným zpeřenými rameny s ambulakrálními panožkami k lapání potravy. Trávicí soustava má tvar písmene U. Některé lilijice mají stvol zakrnělý a pohybují se volně.
Název pochází z řec. aster = hvězda. Tělo má tvar obvykle pěticípé hvězdy s centrálním terčem, ústní otvor je na spodní straně těla, řitní a madreporitový otvor na svrchní straně. Panožky často s přísavkami lemují podélné žlábky na spodině ramen a slouží hlavně k pohybu. Lichý počet ramen je výhodný z hlediska pevnosti proti roztržení. Velikost je od několika cm do 1 m. Některé hvězdice jsou dravé, na konci ramen mají vyvinuta jednoduchá očka, mohutnou svalovinu i panožky využívají k otevření schránek mlžů, které mimotělně tráví vychlípitelným žaludkem. Většinou se živí nekrofágně nebo polypy korálů.
Obr. Schránka hvězdice. Na dorzální straně (vpravo) je vyznačený madreporit – destička s póry, která umožňuje komunikaci ambulakrální soustavy s vnějším prostředím. Na ventrální straně (vlevo) lze pozorovat rýhy sbíhající se k ústnímu otvoru, ve kterých u živých jedinců vyúsťují na povrch ambulakrální panožky (Foto OS).
Obr. Schránka hvězdice (Foto OS).
Obr. Hvězdice (Foto OS, Argentina)
Video. Hvězdice růžová (Asteria rubens). Na videu lze pozorovat pohyb hvězdice pomocí ambulakrálních panožek. Převzato z http://www.arkive.org(dostupné únor 2012) z odkazu na druh Asteria rubens (funkční adresa 31. 1. 2012).
Název je odvozen z řec. ophis = had, oura = ocas. Ramena hadic jsou na rozdíl od hvězdic velmi dlouhá, tenká, pohyblivá, ohebná a zřetelně odlišená od centrálního terče. Někdy jsou větvená, takže připomínají keřík. Jejich hadovitý pohyb je umožněn kloubním napojením vápenitých destiček, tvořících kostru. Jsou hojné, ale pro skrytý způsob života a malou velikost unikají pozornosti.
Obr. Schránka hadice. Ramena hadic jsou na rozdíl od hvězdic velmi dlouhá, tenká, pohyblivá, ohebná a zřetelně odlišená od centrálního terče (Foto OS).
Obr. Hadice dlouhoramenná (Ophioderma longicauda). Vlevo aborální strana, vpravo a na detailu orální strana (Foto PŠm, Středozemní moře).
Polokulovité, vzácněji zploštělé (např. u ježovky dolarové) tělo ježovek, kryté kompaktním krunýřem s kloubně napojenými ostny, dalo název celému kmenu. Některé z ostnů se přeměnily na klíšťkovité pedicellarie, které slouží k čištění a maskování povrchu těla, ale také k obraně, protože mohou obsahovat jed. Tvar ježovky lze odvodit od hvězdice pomyslným zdvižením ramen a jejich spojením v aborální oblasti. Ústním ústrojím je tzv. Aristotelova lucerna z vápnitých destiček, sloužící k seškrabávání nárostů řas. Rozměrné gonády ježovek se konzumují.
Obr. Schránka ježovky (Foto OS).
Obr. Ježovka vlevo je otočena na dorzální stranu, a tak je možné uprostřed pozorovat ústní otvor s ústním ústrojím – tzv. Aristotelovou lucernou. Vpravo je vápenitá vnitřní schránka (Foto OS).
Obr. Vypreparované ústní ústrojí ježovek, tzv. Aristotelova lucerna (Foto OS).
Obr. Ježovky se živí seškrabáváním nárostů řas. K získávání potravy jim slouží tzv. Aristotelova lucerna – ústní ústrojí z vápnitých destiček (na obrázku uprostřed). Ježovky se vzácně chovají i v akváriích v zoologických zahradách. Na obrázku ježovka diadémová ( Diadema setosum) v Zoo Olomouc (Foto JK).
Obr. Ježovky patří k nejpočetnějším živočichům mořského dna (Foto ZL).
Sumýši mají protáhlý tvar těla, připomínající okurku („mořské okurky“). Nemají vnější kostru, ale pouze mikroskopické jehlice umístěné v podkožní svalovině. Radiální symetrie je porušena, na spodu těla jsou řady ambulakrálních panožek, umožňujících plazivý pohyb. Věnec chapadélek kolem ústního otvoru umožňuje zachytávání potravy, do kloaky se vychlipují vaky, sloužící k dýchání („vodní plíce“). V řitním otvoru je také tzv. Cuvierův orgán, žláza produkující dlouhá lepivá a někdy toxická vlákna, sloužící k obraně živočicha. Podobný význam má i schopnost sumýšů vyvrhnout řitním otvorem část vnitřností, které následně regenerují. Pod názvem trepang jsou sumýši typickou složkou čínské kuchyně a nadměrný lov ohrožuje existenci některých druhů. Druh Isostichopus fuscus je proto dnes jako jediný z ostnokožců zařazen v příloze 3 CITES.