Obecná zoologie

Zoologie je věda zabývající se studiem živočichů. Její název je odvozen z řečtiny: zoon = zvíře, živočich, tvor. Jako taková je tedy součástí biologie. Zoologii lze rozdělit na všeobecnou a speciální resp. systematickou zoologii. Zatímco první se zabývá obecnými jevy a zákonitostmi společnými všem nebo mnoha skupinám živočichů, druhá studuje specifické zvláštnosti jednotlivých skupin. Aplikovaná (použitá) zoologie se zabývá živočichy s praktickým významem pro člověka a přenáší poznatky teoretické zoologie do praxe; patří sem např. zemědělská, lesnická, myslivecká, medicínská zoologie. Zoologii můžeme dále členit do řady užších disciplín. Tak např. stavbou živočišného těla se zabývá morfologie živočichů, ontogenetickým vývojem embryologie, funkce živočišného organismu studuje fyziologie, chováním se zabývá etologie. Studiu cizopasníků se věnuje parazitologie. Některé zmíněné podobory zoologie studují budoucí veterináři podrobněji a ve větším rozsahu než vlastní zoologii. Za hraniční obory lze považovat např. ekologii, zoogeografii, taxonomii, hydrobiologii nebo paleontologii. Paleontologie se zabývá vymřelými (fosilními) formami, zoogeografie, která sama je součástí biogeografie, studuje rozšíření živočichů.

Podle specializace na jednotlivé skupiny živočichů rozeznáváme v rámci zoologie např. malakologii resp. malakozoologii (nauka o měkkýších), akarologii, arachnologii, entomologii, ichtyologii, batrachologii (nauka o obojživelnících), herpetologii (nauka o plazech), ornitologii a mammaliologii neboli teriologii (nauka o savcích). Entomologie se dále člení na lepidopterologii, koleopterologii, dipterologii aj. Hydrobiologie studuje zákonitosti života ve vodě. Bionomie zkoumá a popisuje způsob života živočišných druhů. Faunistika zkoumá a popisuje zvířenu neboli faunu, tj. soubor druhů vyskytujících se na určitém území. Z metodologického hlediska lze hovořit o experimentální nebo terénní zoologii apod. V rámci zoologie se z tradice dosud probírá i protozoologie (nauka o prvocích), ačkoli podle současného pojetí nejsou prvoci pokládáni za živočichy.

Živočichové (Animalia) v tradičním překonaném pojetí zahrnovali i jednobuněčné prvoky, dnes se sem řadí obvykle jen mnohobuněční (Metazoa) včetně člověka. Pod pojmem zvíře rozumíme živočichy s výjimkou člověka. Pojem bezobratlí je vžité, avšak nevhodné souhrnné označení živočichů s výjimkou obratlovců, někdy jsou však pod tímto výrazem chápáni živočichové kromě strunatců. Je třeba si uvědomit, že někteří bezobratlí mají blíže k obratlovcům než k jiným bezobratlým. Jde tedy o parafyletický taxon (viz Fylogeneze), který se traduje pouze z pragmatických důvodů, např. s ohledem na stávající legislativu. Často se nesprávně zaměňují termíny zvíře a zvěř. Pojem zvěř zahrnuje volně žijící ptáky a savce, kteří jsou nebo byli předmětem mysliveckého obhospodařování (chovu a lovu). Ještěrku, běláska nebo psa můžeme označit za zvíře, ale nikoli za zvěř.

Stručná historie a osobnosti zoologie

Každý podobor zoologie využívá své specifické metody terénního výzkumu, sběru, odchytu případně preparace. Obr. K běžným metodám sběru živočichů v hydrobiologii patří lov síťkami na plankton (planktonkou) a bentos (bentoskou), drapáky a dredžemi. Na obr. odchyt pomocí bentosky.

Obr. V akarologii se klíšťata na vegetaci loví tzv. vlajkováním (Foto PŠ, MK).

V entomologii se provádí smýkání, sklepávání, fumigace, prosívání nebo lov na světlo, vnadidlo, do různých typů lapáků či do zemních pastí. K oddělení hmyzu od substrátu se používají exhaustory, termeklektory, foto- nebo xereklektory, hmyz se usmrtí ve smrtičce a preparuje vysušením po napíchnutí nebo nalepení a uchovává se ve sbírkových krabicích. Jindy se uchovává v konzervačních tekutinách nebo ve formě trvalých mikroskopických preparátů.

Obr. Smýkání hmyzu z vegetace pomocí smýkací sítě se využívá nejen v entomologii, ale i při opatřování potravy pro terarijní plazy a obojživelníky (Foto LŠ).

Obr. K vybírání uloveného hmyzu ze sítěk apod. používají entomologové exhaustor.

Obr. Hmyz je v noci přitahován světlem, což entomologové využívají k jeho odchytu na osvětleném plátně (Foto LŠ).

Určování (determinace) se tradičně provádí za použití dichotomických určovacích klíčů. U bezobratlých je často pro druhovou determinaci nezbytné použití zvětšovacích lup (stereomikroskopů) a mikroskopů.

Obr. Preparační stereomikroskop a mikroskopování. Světelná mikroskopie umožnila nebývalý rozvoj zoologie zejména bezobratlých živočichů, především v 19. a první polovině 20. století (Foto OS).

V ichtyologii se kromě různých typů sítí často používá odlov elektrickým agregátem, ke sledování tahů ryb se využívá značení pasivními transpondery (mikročipy). U drobných zemních savců se provádí odchyt pomocí sklapovacích nebo živolovných pastí.

Obr. Účinnou metodou odchytu drobných zemních savců nejen v zoologii, ale i v zemědělských a potravinářských provozech a také v domácnostech či v rekreačních objektech je odchyt pomocí sklapovacích pastí (Foto OS).

Zhotovování dermoplastických preparátů se nazývá taxidermie. U ptáků se provádí odchyt do sítí s následným kroužkováním. Potrava se zkoumá analýzou obsahu trávicího traktu usmrcených zvířat nebo trusu. U velkých savců v otevřeném terénu lze provádět sčítání ze vzduchu nebo v lesích snímkování pomocí tzv. fotopastí.

Obr. Odchyt ptáků do nárazových sítí je nejčastější metodou odchytu v ornitologii, využívá se např. při kroužkování (Foto OS).

Obr. V terénním zoologickém výzkumu sehrála převratnou roli radiotelemetrie (dálkové sledování živočichů opatřených miniaturní vysílačkou pomocí antén nebo satelitů). Na snímcích přijímací anténa a vysílačky upevněné na zádech orla skalního (monitorování vypouštěných dravců v rámci projektu Návrat orla skalního do České republiky) (Foto Jan Kašinský a Enrico Gombala).

Obr. Pozorování plachých ptáků a savců usnadňují dalekohledy včetně silně zvětšující stativových dalekohledů (Foto LŠ, OS).

Obr. Molekulárně biologické metody nesmírně urychlily rozvoj taxonomie. Umožnily objektivně zjišťovat příbuznost živočišných skupin, rekonstruovat a datovat průběh jejich evoluce (Foto EB).

Ve výzkumu živočichů sehrály a dosud hrají významnou roli zoologické zahrady a muzejní sbírky. Studium systematiky jakékoli skupiny se neobejde bez typového materiálu a srovnávacích muzejních sbírek. Dermoplastické preparáty obratlovců („vycpaniny“) a vypreparovaný hmyz v expozicích pro veřejnost představují obvykle jen malou část sbírek. Většina se nachází ve skladnějším uspořádání v depozitářích, kde jsou k dispozici specialistům. Bez těchto sbírek by bylo stěží myslitelné např. zpracování ilustrovaných atlasů pro určování živočichů v přírodě. U nás vlastní nejrozsáhlejší zoologické sbírky Národní muzeum v Praze, ještě větší sbírky mají muzea ve Vídni, Paříži, Londýně atd.

Obr. Zoologická zahrada v Liberci založená v roce 1919 je nejstarší z 15 zoologických zahrad v ČR.

Obr. Ukázka muzejních sbírek (Foto OS).

Nárůst poznatků si v zoologii podobně jako v jiných odvětvích diktuje specializaci, často na jedinou čeleď (např. v entomologii) nebo jediný druh. Žádný zoolog neovládá zoologii v celé šíři a tím méně to lze očekávat od veterináře, který je primárně odborníkem na medicínskou problematiku a i v té se dnes stále více prosazuje specializace. Veterinář by však měl vědět, kde hledat příslušné informace a na které specialisty se může obrátit. U nás se zoologií zabývají především absolventi přírodovědeckých fakult, kteří pracují na těchto fakultách a jiných vysokých školách podobného zaměření (včetně naší), ve výzkumných ústavech (Entomologický ústav http://www.entu.cas.cz/cs/, Ústav biologie obratlovců Akademie věd České republiky http://www.ivb.cz/), v Agentuře ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR Portál AOPK ČR - ISOP Portál (nature.cz), v zoologických zahradách Česká zoo z.s. | Naši chovatelé jsou nejlepší na světě – naší náplní je jim za to poděkovat. (ceskazoo.eu) a muzeích. Informace o bezobratlých škůdcích lze získat od rostlinolékařů (fytopatologů), kteří jsou absolventy zemědělských univerzit. Existují odborné a zájmové společnosti sdružující amatéry i profesionály se zájmem o určité skupiny živočichů – Česká zoologická společnost Česká zoologická společnost (Česká zoologická společnost (zoospol.cz)), Česká společnost ornitologická http://www.birdlife.cz/, Česká entomologická společnost http://www.entospol.cz/aj. Tyto společnosti obvykle vydávají periodika a další informační materiály; články se zoologickým zaměřením vycházejí i v časopisech Živa a Vesmír. Od 50. let 20. století u nás vycházejí edice Fauna ČSR resp. ČR a SR (desítky svazků) a Klíč zvířeny ČR.