Vířníci a vrtejši
Převážně sladkovodní, ale i půdní a mořští živočichové svými rozměry odpovídající prvokům; jsou nejvýše 3 mm velcí a patří tak k nejmenším živočichům. Dělí se do 3 značně odlišných podskupin, někdy pokládaných za samostatné kmeny. Příslušníci jedné z nich jsou součástí planktonu, další skupina je bentická a do třetí patří ektoparazité mořských korýšů. Název je odvozen od kmitání dvou věnců brv na přídi, které budí dojem rotace. Typickou strukturou je chitinový žvýkací hltan – mastax. Řadu charakteristik mají společnou s dále popsanou skupinou vrtejšů, kteří se z nich vyvinuli (eutelie, syncytiální tkáně, intracelulární laminu, unikátní spermie). Rozmnožování některých vířníků připomíná reprodukci perlooček (heterogonie). Krunýřenka (Brachionus) a pijavenka (Philodina) jsou běžné rody našich vod.
Obr. Pijavenka (Philodina sp.) patří mezi běžné živočichy stojatých vod. Občas se dají spatřit také při mikroskopování vodních rostlin či nárůstů řas z akvárií (Foto OS).
Video. Pijavenka (Philodina sp.). Na videu lze pozorovat pohyb vířivého aparátu. Pohybující se orgán uvnitř těla není srdce, ale žvýkací hltan, tzv. mastax. Pro srovnání velikosti se v druhé polovině videa na pravé straně objeví přední část nálevníka rodu Stentor (na prvním videu).
Vrtejši (Acanthocephala)
Tradičně bývají pokládáni za samostatný kmen, avšak podle současných názorů jsou vrtejši parazitací pozměnění vířníci. Jsou to obligátní parazité trávicího traktu obratlovců (většinou ryb), dlouzí od 1 mm do několika cm, výjimečně až okolo 1 m. Stejně jako vířníci mají bílkovinnou intracelulární skeletální laminu, přiléhající k vnitřní straně apikální membrány buněk syncytiální epidermis resp. hypodermis (tegument). Tato struktura je v živočišné říši zcela ojedinělá. Na přídi je vysunovatelný chobotek (proboscis) se zpětnými háčky, který slouží k přichycení ve střevní sliznici hostitele. Odtud pochází vědecký název skupiny (řec. akantha = trn, osten, kephale = hlava). Český název je odvozen od vrtání, nikoli vrtění; proto vrtejši, nikoli vrtějši! Typickým útvarem jsou párové lemnisky s nejasnou funkcí a charakteristický je rovněž značný podíl syncytiálních tkání. Tělní dutinou je pseudocoel. Trávicí soustava zanikla podobně jako u tasemnic. Nervová soustava je tvořena cerebrálním gangliem a nervovými vlákny. Vylučovací soustava, pokud je vytvořena, je protonefridiální. Reprodukce se vyznačuje řadou ojedinělých až bizarních rysů. Vrtejši jsou gonochoristé s pohlavním dimorfismem (samice jsou větší než samci). K přichycení na těle samice při páření slouží samci bursa copulatrix. Spermie jsou výjimečné svým tažným bičíkem umístěným v přední části. Po oplození samec uzavírá pohlavní vývod samice sekretem lepivých „cementových“ žláz. Vaječníky v dospělosti chybí, resp. se rozpadly na tzv. ovariální koule umístěné volně v tělní dutině. V nich se vajíčka diferencují uvnitř obaleného syncytia ("mnohobuněčná vajíčka") a vzniká z nich syncytiální larva. Třídicím ústrojím mohou do dělohy odcházet pouze oplozená (štíhlejší) vajíčka, která předtím dozrávají v pseudocoelu. Larvy se vyvíjí v členovcích (korýši, stonožkovci, hmyz), častí jsou parateničtí hostitelé (ryby). Po sobě následující larvální stadia v mezihostiteli se nazývají akantor, (pre)akantela a akantela neboli cystakant, která je infekční pro konečného hostitele. U vrtejšů se setkáváme s eutelií (konstantní počet buněk nebo jader v jednotlivých orgánech daného druhu).
Naším největším druhem je vrtejš velký ( Macracanthorhynchus hirudinaceus) dosahující délky přes 0,5 m a parazitující v tenkém střevě prasat. Mezihostitelem jsou brouci, např. chrousti (chrousty se kdysi krmila prasata v malochovech). U vrubozobých a řady dalších vodních ptáků jsou běžnými druhy vrtejš kachní (Polymorphus minutus) a vrtejš husí (Filicolis anatis). Mezihostiteli jsou vodní korýši - blešivci a beruška vodní.
Obr. Vrtejš (Acanthocephalus sp.) (Obr. OS).
Obr. Vrtejš (Acanthocephalus sp.) detail hlavové části s vysunutým chobotkem (Foto OS).