Paprskoploutví (ACTINOPTERYGII)
Třída: PAPRSKOPLOUTVÍ (ACTINOPTERYGII)
Vědecký název je z řec. aktis = paprsek, pteryx = křídlo, ploutev. Tato třída obratlovců představuje dříve uváděnou parafyletickou třídu ryby (Osteichthyes) bez svaloploutvých. Zahrnuje přes 27 tis. druhů, je tedy druhově nejbohatší třídou strunatců a patří do ní více než polovina známých druhů obratlovců. U nás žije 60 druhů, z toho 12 introdukovaných. Paprskoploutví vznikli před téměř 400 miliony let v siluru. Počáteční diverzifikace kostnatých ryb zřejmě proběhla ve sladkých vodách. Až v triasu, před 200 miliony let, došlo k návratu předků dnešních mořských ryb do moře. I dnes se např. v povodí Amazonky vyskytuje více druhů ryb (na 3 tis.) než v celé severní polovině Atlantiku.
Charakteristické znaky paprskoploutvých: Ryby jsou poikilotermní obratlovci s neukončeným růstem; v dospělosti se však růst značně zpomaluje až zastavuje. Tvar těla ryb je přizpůsobený životu ve vodním prostředí. Základním tvarem těla je tvar vřetenovitý. Můžeme se však setkat i s tvarem hadovitým, laterálně nebo shora zploštělým nebo s bizarními tvary těla, např. u mořských koníčků.
Kůže ryb nerohovatí a vyznačuje se množstvím epidermálních žláz produkujících sliz. Ve škáře jsou šikmo dozadu zapuštěny kostěné šupiny (ganoidní, cykloidní, ktenoidní). Na rozdíl od šupin plazů jsou tedy mezodermálního původu. Kostra je více či méně zkostnatělá. Jako orgány pohybu slouží nepárové (liché) a párové (sudé) ploutve podepřené paprsky.
Obr. Ploutve paprskoploutvých: nepárové ploutve zahrnují ploutev ocasní, jednu nebo více ploutví hřbetních a řitních; párové ploutve jsou prsní a břišní. Na obr. kapr obecný ( Cyprinus carpio) (Foto OS).
Obr. Typy ocasních plouteví paprskoploutvých: heterocerkní (vně i vnitřně nesouměrná – např. u jeseterů), homocerkní (vně souměrná, vnitřně nesouměrná - např. u kapra), difycerkní (vně i vnitřně souměrná – např. u úhoře říčního) (OS podle Gaislera, 1997).
Páteř je tvořena amficélními (dvojdutými) obratli. Zvláštností smyslové soustavy ryb je postranní čára (linea lateralis) neboli proudový orgán přijímající z vodního prostředí informace o pohybu a vibracích vody. Jako vychlípenina jícnu vzniká nepárový plynový měchýř (vesica natatoria), který změnou hustoty těla reguluje nadnášení ve vodě (hydrostatická funkce). K dýchání slouží 4 páry žaberních oblouků nesoucí žaberní hřebínky, pátý žaberní oblouk je rudimentární nebo naopak zbytnělý a nese tzv. požerákové zuby. Žábry jsou kryty skřelemi (operculum). Z hlediska metabolismu dusíkatých látek jsou ryby amonotelní organismy, tj. finálním metabolitem je amoniak. Většina rybích druhů je oviparních a oplození je vnější. Vyskytuje se však i ovoviviparie nebo viviparie. Vývoj je nepřímý. S rozmnožováním jsou často spojeny migrace. Anadromní ryby táhnou ke tření z moře do sladkých vod (např. lososi), katadromní druhy táhnou opačně (např. úhoř říční).
Obr. Ryby jsou obvykle r-stratégové s nadprodukcí potomstva a nulovou péčí o ně. Amur bílý (na snímku) je pelagofilní rybou, která klade jikry do říčního proudu východoasijských veletoků. U nás vysazení amuři se takto přirozeně rozmnožovat nemohou (Foto LP).
Ryby jsou nedílnou součástí vodních ekosystémů. Mnohé druhy jsou důležitými indikátory stavu životního prostředí. Pro člověka mají obrovský ekonomický význam. Mořské ryby, které by se neměly konzumovat z důvodu ohrožení, nalezneme na www.fishonline.org. Řada druhů ryb dnes figuruje v Červeném seznamu IUCN. Naše země má rybníkářskou tradici sahající do středověku. Předmětem chovu je také na 5 tis. druhů akvarijních ryb. Akvarijní rybky jsou zřejmě nejčastěji chovanými živočichy v domácnostech. Věda zkoumající ryby se nazývá ichtyologie.
Třída paprskoploutví se dělí na podtřídy: bichiři (Cladistia), chrupavčití (Chondrostei) s jediným řádem jeseteři (Acipenseriformes) a Neopterygii zahrnující kostnaté (Teleostei),
do nichž patří většina recentních řádů ryb: holobřiší (Anguilliformes), bezostní (Clupeiformes), máloostní (Cypriniformes), trnobřiší (Characiformes), sumci (Siluriformes), lososi (Salmoniformes), korušky (Osmeriformes), štiky (Esociformes), hrdloploutví (Gadiformes), ďasové (Lophiiformes), cípalové (Mugiliformes), gavúni (Atheriniformes), jehlotvární (Beloniformes), halančíkovci (Cyprinodontiformes), volnoostní (Gasterosteiformes), ropušnice (Scorpaeniformes), ostnoploutví (Perciformes), platýsi (Pleuronectiformes), čtverzubci (Tetraodontiformes).
Tradičně se řadí mezi chrupavčité, ale zřejmě představují bazální linii paprskoploutvých. Některé znaky sdílejí se svaloploutvými. Mají protáhlé tělo, ganoidní šupiny, na hřbetě mnoho drobných ploutviček, párové ploutve se svalnatým násadcem a plicní vaky. Larvy mají vnější žábry. Vyskytují se v zarostlých, na kyslík chudých sladkých vodách tropické Afriky a dosahují délky až kolem 1 m. Bichirek úhořovitý ( Erpetoichthys calabaricus) je občas chován v akváriích.
Podtřída: chrupavčití (Chondrostei)
Název pochází z řec. chondros = chrupavka, osteon = kost. Reliktní skupina tvořená jediným recentním řádem.
Řád: jeseteři (Acipenseriformes)
Mají protáhlé vřetenovité tělo a hlavu protáhlou v rypec s typicky spodními ústy. Ganoidní, střechovitě tvarované šupiny jsou jen na horním laloku heterocerkní ocasní ploutve. V lebce kostnatí jen některé části, osní kostra je chrupavčitá. Struna hřbetní (chorda dorsalis) není seškrcena těly obratlů. Ve střevě je spirální řasa.
Čeleď: jeseterovití (Acipenseridae)
Jeseteři obývají holarktickou oblast, jsou většinou diadromní (žijí v moři a ke tření táhnou do řek) nebo výhradně sladkovodní. Diadromní druhy dosahují větších velikostí a vyššího věku. Zástupci čeledi mají na těle 5 řad kostěných štítků. Na spodní straně rypce mají před ústy 4 vousky. Mají vysunovatelnou čelist. Jeseteři patří mezi hospodářsky nejcennější druhy ryb. Odedávna byli loveni pro maso a jikry (černý kaviár), zejména v Kaspickém moři (země bývalého SSSR a Írán). Z tohoto důvodu byly některé druhy přivedeny na pokraj vyhubení a jsou kriticky ohrožené. V současné době se různé druhy zavádějí do akvakulturních chovů (zejména v Itálii a Francii, ale i v ČR). S mladými exempláři se můžeme setkat i jako s okrasnými bazénovými rybami. K největším rybám patří vyza velká (Huso huso). Než byly její stavy zdecimovány lovem, dosahovala délky 10 m, hmotnosti až 3200 kg a dožívala se věku přes 100 let. Dnes je ohroženým druhem, žije vzácně např. v Kaspickém a Černém moři a při tření kdysi vytahovala Dunajem až do dolního toku Moravy. Z vyzy se připravuje nejkvalitnější kaviár černé barvy. Jeseter malý (Acipenser ruthenus) je nejmenším jeseterem (velikost obvykle do 1 m) a žije trvale ve sladké vodě. Vyskytuje se i na Slovensku v Dunaji a v posledních letech se znovu objevuje i na dolním toku Dyje a Moravy. Patří mezi hospodářsky významné ryby pro svou vysokou kvalitu masa. V akvakulturách se můžeme setkat s křížencem jesetera malého a vyzy velké (tzv. bestěr), který dobře roste a lze ho chovat trvale ve sladké vodě.
Obr. Jeseter malý (Acipenser ruthenus) (Foto OS).
Video. Jeseter malý (Acipenser ruthenus). Jeseter plave těsně nade dnem a vyhledává potravu, přičemž se dna dotýká hmatovými vousky (na spodní straně rypce před ústy).
Čeleď: veslonosovití (Polyodontidae)
Veslonos americký (Polyodon spathula) žije v řekách a jezerech USA, dorůstá délky 2 m. Délka obrovitého rypce ve tvaru vesla tvoří asi 1/3 celkové délky ryby. Živí se převážně planktonem. Přirozené populace jsou silně ohrožené. V poslední době je i u nás pokusně chován v akvakulturách a uplatňuje se jako okrasný druh. Veslonos čínský ( Psephurus gladius) dorůstá délky až 7 m a je kriticky ohroženým druhem.
Bazální reliktní řád velkých, štíhlé štiky připomínajících kostlínů (Lepisosteiformes) a monotypický řád kaprounů (Amiiformes), oba ze sladkých, případně brakických vod Severní Ameriky, se někdy shrnují do parafyletické infratřídy mnohokostní (Holostei). Všechny další řády monofyla Neopterygii náleží do následující infratřídy Teleostei.
Infratřída: kostnatí (Teleostei)
Monofyletická, velmi významná skupina, do níž patří většina recentních druhů ryb. Kostnatí mají značně nebo úplně osifikovanou kostru. Jejich tělo je pokryto kostěnými destičkami, šupinami nebo je lysé. Šupiny neobsahují ganoin. Ocasní ploutev není nikdy heterocerkní, obvykle je homocerkní. V ploutvích se objevují tvrdé a měkké paprsky. Amficélní obratle mají vyvinuta těla a seškrcují chordu. Kromě velkých druhů sem patří i nejmenší známí obratlovci (délka méně než 1 cm). Podtřída zahrnuje více než 40 řádů a přes 450 čeledí.
Řád: holobřiší (Anguilliformes)
Především mořské, méně často sladkovodní ryby. Tělo holobřichých je protáhlé, hadovité. Břišní ploutve mohou chybět (odtud český název). Nepárové ploutve se spojují v souvislý ploutevní lem. V páteři bývá velký počet obratlů (až 260), který je proměnlivý i v rámci druhu. Krev mnoha druhů obsahuje ichtyotoxiny, které mohou poškodit erytrocyty člověka. Jsou však termolabilní a tepelná úprava je ničí. Je popsáno více než 700 druhů rozdělených do mnoha čeledí.
Čeleď: úhořovití (Anguillidae)
Mají velmi kluzké hadovité tělo s difycerkní ocasní ploutví, chybějí jim břišní ploutve. Cykloidní šupiny jsou velmi malé, vrostlé hluboko do kůže a nepřekrývají se. Zuby jsou drobné. Druhy této čeledě jsou diadromní. Úhoř říční (Anguilla anguilla) žije i v ČR. U nás se vyskytují pouze samice. Ty dosahují délky až 150 cm a hmotnosti až 6 kg, obvykle však jen 1–2 kg. Úhoři jsou aktivní zejména v noci, zdržují se u dna, do nějž se v zimě zahrabávají. Živí se především zoobentosem, větší jedinci také menšími rybami. Při migraci jsou schopni překonat krátkou vzdálenost po souši, za vhodných podmínek vydrží bez vody přes 20 h (kožní dýchání). Samice setrvávají ve sladkých vodách kolem 10 let a pak táhnou k výtěru do moře (katadromní migrace). Před jejím nástupem dochází k metamorfóze, která je doprovázena změnou zbarvení (juvenilní "žlutí" úhoři se mění na "stříbřité"), zvětšením očí a zvýšením tukových rezerv. Samci se vyvíjejí z jedinců, kteří zůstali v brakické vodě. Jsou menší než samice, předvýtěrová metamorfóza u nich probíhá o 1–3 roky dříve. Úhoři migrují přes celý Atlantský oceán do Sargasového moře (oblast Bermudského trojúhelníku). Zde ve vzdálenosti asi 6 tis. km od evropských břehů a nad hlubinami přes 6 tis. m se úhoři vytírají v hloubce do několika set m. Úhoř je monocyklický, generační ryby po výtěru hynou. Jikry jsou pelagické. Líhnou se z nich průhledné, 5 mm dlouhé leptocefalní larvy tvaru vrbového listu. Ty jsou unášeny Golfským proudem k evropským břehům a prodělávají metamorfózu v tzv. skleněné úhoříky. Ti pigmentují, mění se v tmavší tzv. monté, jež migruje proti proudu řek, kde se z něj stávají samice. Dnes je tato migrace znemožněna jezy a přehradami, a proto výskyt úhořů u nás je zcela závislý na vysazování monté dováženého z přímořských států. Transatlantická migrace larev trvá až 3 roky, katadromní tah 1,5 roku. Úhoř je velmi ceněnou sportovní rybou; existují i jeho odchovny.
Čeleď: murénovití (Muraenidae)
Murény žijí v teplých mořích v různých úkrytech v jeskyních, skulinách. Tlama murén je vybavena dlouhými a ostrými zuby, kterými může poranit rybáře nebo potápěče. Při pobřeží Evropy se vyskytuje muréna obecná ( Muraena helena) dosahující délky do 140 cm, která byla žádanou pochoutkou v době starých Římanů.
Obr. Muréna síťkovaná (Gymnothorax favagineus) (Foto JK, Zoo Olomouc).
Především mořské ryby, často žijící v početných hejnech podnikajících migrace za potravou. Mají laterálně zploštělé stříbřité tělo s cykloidními šupinami. V ploutvích jsou jen měkké paprsky (viz český název). Živí se hlavně planktonem, který filtrují tyčinkami žaberního aparátu. Celosvětově nejvíce lovené ryby, především zástupci čeledi sardelovití a sleďovití. V pěti čeledích je popsáno přes 360 druhů.
Čeleď: sardelovití (Engraulidae)
Většinou drobné rybky (délka okolo 15 cm) s prosvítajícím břichem. Horní čelist přesahuje mandibulu. Na náš trh se dostávají hlavně ve formě ”oček” nebo sardelové pasty. Sardel peruánská ( Engraulis ringens) z oblasti studeného Humboldtova proudu při pobřeží Peru a Chile bývala nejlovenější rybou světa; využívá se na krmnou moučku a hnojivo. Stavy kolísají v závislosti na fenoménu El Niño; v 70. letech zkolabovaly následkem nadměrného lovu. Závisí na ní populace mořských ptáků na guanových ostrovech. Při východních březích Atlantiku se vyskytuje sardel obecná (Engraulis encrasicolus), známá také pod staršími názvy anšovka nebo ančovička.
Čeleď: sleďovití (Clupeidae)
Především mořské, zřídka anadromní nebo sladkovodní druhy stříbřitého vzhledu. U některých druhů (placky) je na břiše pilovitý ostrý kýl. Na bocích chybí postranní čára. Oči bývají zčásti nebo úplně zakryty kožní řasou (tzv. tuková víčka). Jikry jsou pelagické nebo polopelagické (někdy klesají). Na severu Atlantského oceánu je hojně rozšířený sleď obecný ( Clupea harengus), dlouhý kolem 30 cm. Je jednou z nejvýznamnějších ryb mořského rybolovu. S vědeckým druhovým názvem souvisí pojmenování v mnoha evropských jazycích (angl. herring) i český výraz herynek. Ve velkém jsou loveni i šprot obecný (Sprattus sprattus) nebo sardinka obecná ( Sardina pilchardus), kteří se na náš trh dostávají hlavně v konzervách (olejovky).
Řád: máloostní (Cypriniformes) ÿ p>
Jeden z druhově nejpočetnějších řádů sladkovodních ryb holarktické a paleotropické oblasti. Mezi typické znaky řádu patří Weberovo ústrojí a zachovaný ductus pneumaticus. Cykloidní šupiny mohou někdy chybět. Ploutve jsou měkké, jen s několika paprsky tvrdými (viz český název). V 6 čeledích je popsáno přes 3 tis. druhů.
Čeleď: kaprovití (Cyprinidae)
Nejvíce diverzifikovaná čeleď řádu zahrnující přes 2400 druhů. Centrem rozšíření je orientální oblast. Ústa jsou bezzubá, což je kompenzováno tzv. požerákovými zuby na 5. (posledním) žaberním oblouku (určovací znak).
Obr. Kaprovité ryby mají na 5. žaberním oblouku tzv. požerákové zuby. U býložravého amura bílého (Ctenopharyngodon idella ) mají třecí plochy bizarní utváření. Z jejich vzhledu je odvozen i vědecký rodový název této ryby - Ctenopharyngodon: řec. ktenos – hřeben, lat. pharynx - hltan, řec. odon – zub (Foto TP).
Mají vysunovatelná ústa často vybavená 1–2 páry vousků. Mají mezisvalové kůstky. Není vyvinut žaludek ani pylorické přívěsky. O jikry ani potomstvo nepečují. V období tření (zpravidla jaro) se zejména u samců objevuje třecí vyrážka. Mnoho zástupců má velký hospodářský význam pro sladkovodní rybářství i akvaristiku. U nás jsou zastoupeni více než 30 druhy.
Nejvýznamnějším druhem v ČR je kapr obecný (Cyprinus carpio), i když není na většině našeho území druhem původním. Pochází zřejmě z oblasti Eurasie mezi Černým mořem a Japonskem. Do povodí Dunaje pronikl až po konci poslední doby ledové. Může dosáhnout hmotnosti přes 30 kg a délky přes 1 m, dožívá se i přes 40 let. Má dlouhou hřbetní ploutev a po stranách úst 2 páry vousků. Divoká říční forma z Dunaje zasahující až do dolní Dyje (tzv. sazan) je dnes kriticky ohrožena. Má nižší tělo, kdežto vyšlechtěné rybniční formy jsou nápadně hřbetnaté. Kromě šupinaté formy jsou chovány i formy, u nichž je výskyt šupin na těle redukován (kapr řádkový, lysý, hladký). Kapr je všežravec a bentofág. Plůdek se zprvu živí zooplanktonem. Kapr se u nás tře v květnu a červnu a je rybou fytofilní. Tření v přirozených podmínkách probíhalo na zaplavených aluviálních loukách. Počet jiker je až 1,7 milionu. Kapři pohlavně dospívají ve 2.–5. roce, samci a rybniční forma dříve než samice a divoká forma.
Obr. Čichové jamky ryb na rozdíl od nozder tetrapodů nekomunikují s ústní dutinou. Na snímku kapr obecný (Cyprinus carpio) (Foto LP).
Obr. Kapr obecný (Cyprinus carpio) vlevo šupinatá, vpravo lysá forma (Foto VB, OS).
Obr. Dalším významným druhem kaprového rybníkářství je lín obecný (Tinca tinca ). Je menší než kapr, v kůži má zapuštěny velmi drobné šupiny, okolo úst má jen 1 pár vousků. Hřbet a boky jsou zelenavé, ploutve zaoblené (Foto OS).
V ČR se dále můžeme setkat s řadou druhů kaprovitých ryb, které sice nemají větší hospodářský význam, ale jsou důležitou složkou naší ichtyofauny. Karas obecný ( Carassius carassius) je vzhledem velmi podobný kaprovi, ale u úst nemá vousky a bývá menší. V ČR je hodnocen jako zranitelný druh, neboť dnes mizí, mj. konkurenčním tlakem následujícího druhu.
Obr. Karas obecný (Carassius carassius) (Foto OS).
Dunajem na naše území pronikl v 60. letech 20. století karas stříbřitý eurasijský (Carassius gibelio, Carassius auratus gibelio). Je velmi podobný karasu obecnému. Na našem území, které je na hranicích areálu, se vyskytuje monosexuální populace triploidních samic, které se rozmnožují gynogeneticky. Spermie jiných druhů kaprovitých ryb pouze aktivují embryonální vývoj, nevznikají kříženci, ale opět triploidní samice. V poslední době se však v ČR objevují i samci, tj. zřejmě vzniká standardní bisexuální populace. Karas stříbřitý je nežádoucím expanzivním druhem, potravním konkurentem kapra a snižuje jeho produkci v kaprových rybnících.
Obr. Karas stříbřitý (Carassius gibelio) je u nás nepůvodní druh, který téměř úplně zatlačil autochtonního karase obecného. Dochází u něj k rozmnožování gynogenezí (Foto BL).
Významnou rybou parmového pásma je parma obecná (Barbus barbus). Dorůstá délky až přes 1 m. Má protáhlé tělo, zelenavé nebo zlatavé boky, hřbetní ploutev je vysoká a krátká, u spodních úst jsou dva páry vousů. Jako bentofág se zdržuje u dna. V gonádách a jikrách se v období rozmnožování vyskytuje termostabilní toxin cypridin, který může po pozření vyvolat u člověka průjmové nemocnění, tzv. parmovou choleru.
Obr. Parma obecná (Barbus barbus) obývá štěrkovité dno silněji proudících řek (parmové pásmo), čemuž odpovídá i protáhlý tvar jejího těla (Foto BL).
V parmovém pásmu se vyskytuje také menší ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus). Reofilní druh, má spodní ústa v podobě příčné rovné štěrbiny. Živí se řasovými nárosty na kamenech, podniká gamodromní migrace až desítky km. Ploutve s výjimkou hřbetní jsou načervenalé. V ČR je ohroženým druhem.
Obr. Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) má zvláštní tvar úst, uzpůsobený krouhání nárostů řas z kamenů. Připomíná poněkud podoustev, od níž se liší např. červeným zbarvením některých ploutví a užší řitní ploutví (Foto BL).
Ostroretce se podobá podoustev říční (Vimba vimba), která má méně červené ploutve, delší řitní ploutev a výraznější rypec (viz slovenský název nosáľ). Jde o bento- a fytofágní, částečně tažný, zranitelný druh.
Obr. Podoustev říční (Vimba vimba ) byla vzhledem ke tvaru rypce nazývána podoustev nosatá nebo lidově nosák. Připomíná ostroretku, od níž se liší mj. širší řitní ploutví a méně červenými ploutvemi (Foto BL).
Ve všech typech tekoucích vod se vyskytuje jelec tloušť (Leuciscus cephalus), který je dominantním druhem většiny řek a snáší i silné znečištění. Je střední velikosti, má velké temně lemované šupiny a řitní ploutev je zaoblená.
Obr. Jelec tloušť (Leuciscus cephalus) (vlevo a nahoře) a plotice obecná (Rutilus rutilus) ( dole) patří k našim nejběžnějším kaprovitým rybám. Rybáři plotici spolu s dalšími menšími druhy kaprovitých ryb zahrnují pod pojem „bílá ryba“; v rybnících považují plotici za jednu z „plevelných ryb“ (Foto BL).
Typickou rybou dolního úseku řek a stojatých vod je cejn velký (Abramis brama), nejznámější z našich 4 druhů rodu. Má vysoké, ze stran zploštělé tělo (viz slovenský název pleskáč) a dlouhou řitní ploutev.
Obr. Cejn velký (Abramis brama) (Foto OS). Na hlavě na hřbetě je dobře patrná tzv. třecí vyrážka.
Ploutve jsou tmavé. Bolen dravý (Aspius aspius) je naše jediná dravá kaprovitá ryba. Dorůstá délky téměř 1 m, má široce rozeklaná ústa. Obývá řeky, adaptoval se dobře i na podmínky údolních nádrží.
Běžnou menší rybou tekoucích i stojatých vod je plotice obecná (Rutilus rutilus). Hřbetní ploutev začíná od kolmice vedené od bází břišních ploutví (odlišení od perlína - mnemotechnická pomůcka "plotice - kolmice").
Obr. Plotice obecná (Rutilus rutilus) (Foto OS).
Většina ploutví je červeně zbarvená, oko je načervenalé. Podobný je perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus), který má rovněž červené ploutve (viz slovenský název červenica). Hřbetní ploutev odstupuje až za bází břišních ploutví a má ostrý břišní kýl.
Obr. Perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) (Foto OS).
Dalšími druhy drobných kaprovitých ryb v našich vodách jsou např. hojná ouklej obecná (Alburnus alburnus) sbírající hmyz z hladiny (téměř horní postavení úst), bentický hrouzek obecný (Gobio gobio) s jedním párem vousků u úst a řadou velkých tmavých skvrn, střevle potoční (Phoxinus phoxinus) z převážně pstruhových vod s výrazně zbarvenými samci v době tření a ohrožená hořavka duhová (Rhodeus sericeus) kladoucí jikry do plášťové dutiny mlžů. Samici se v době tření vytváří dlouhé kladélko.
Obr. Hořavka duhová (Rhodeus sericeus) je naší nejmenší rybou. Dospělí jedinci dorůstají délky do 9 cm (Foto BL). ÿ p>
K nám neúmyslně zavlečená střevlička východní (Pseudorasbora parva) představuje nežádoucí expanzivní prvek konkurující plůdku jiných ryb. Nejasně vymezené pojmy "bílá ryba" nebo "bělice"obvykle označují menší druhy stříbřitě zbarvených kaprovitých ryb (ouklej, plotice, perlín aj.); v rybníkářství se používá i pojem "plevelná ryba".
Mezi hospodářsky významné druhy v ČR patří také dva druhy herbivorních ryb původem z východní Asie, introdukované v 60. letech 20. stol. do některých rybníků, údolních nádrží a řek. Tolstolobik bílý ( Hypophthalmichthys molitrix) dosahuje hmotnosti 8 kg, má velmi drobné šupiny a nápadně nízce posazené oko. V dospělosti se živí především fytoplanktonem. Amur bílý (Ctenopharyngodon idella) je větší, má velké, na zadním okraji temně lemované šupiny. Připomíná poněkud tlouště. V dospělosti se živí vyššími vodními rostlinami. Oba druhy se ve své domovině vytírají ve vodním sloupci a jikry se vznášejí v proudu veletoků; u nás se rozmnožují uměle. Využívají se i k omezení nadměrného rozvoje vodní vegetace ("biomeliorátory").
Mezi známé kaprovité rybky chované v akváriích patří například kardinálka čínská (Tanichthys albonubes) známá jako tzv. nepravá neonka, parmička čtyřpruhá (Puntius tetrazona) se čtyřmi příčnými černými pruhy nebo rasbora klínoskvrnná (Rasbora heteromorpha), připomínající tetru skvělou. Dánio pruhované (Danio rerio) s podélnými pruhy, dříve zvané zebřička, je také významným biologickým modelem. Uvedené druhy pocházejí z orientální oblasti. Některé akvarijní druhy patří k ohroženým druhům zařazeným do Červeného seznamu IUCN.
Obr. Parmička čtyřpruhá (Puntius tetrazona) (vlevo) a dánio pruhované (Danio rerio) (vpravo) patří mezi nejběžnější akvarijní ryby (Foto OS).
Čeleď: sekavcovití (Cobitidae)
Jedná se o malé sladkovodní bentické ryby protáhlého těla s větším počtem vousků. Dříve mylně uváděný sekavec písečný (Cobitis taenia) se u nás nevyskytuje, naše populace patří k druhu sekavec podunajský ( Cobitis elongatoides). Měří kolem 10 cm, má 6 vousků. Na bocích má řady tmavých skvrn. U sekavců dochází k mezidruhové hybridizaci a gynogenezi. Podobný piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) je větší, má podélně pruhované tělo, kolem úst je 10 vousků. Při nedostatku kyslíku využívá střevní dýchání; zahrabává se do dna. Český název souvisí se schopností vydávat zvuk. Žije mozaikovitě po celé ČR v zabahnělých vodách. Je ohrožený a chráněný.
Obr. Piskoř pruhovaný je mizející druh obývající eutrofizované, silně zarostlé, stojaté nebo pomalu proudící vody (Foto BL).
Čeleď: mřenkovití (Balitoridae)
Byla nově vytvořena oddělením od sekavcovitých. U nás se vyskytuje mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), připomínající vzhledem sekavce. Žije v proudících vodách a vysočinných průtočných rybnících.
Řád: trnobřiší (Characiformes)
Někdy bývá řád označován také jako tetry. Většinou hejnové ryby vyskytující se ve sladkých vodách Afriky a Neotropis. Trnobřiší mají dobře vyvinuté zuby, obvykle mají tukovou ploutvičku. Patří sem téměř 1700 druhů.
Čeleď: tetrovití (Characidae)
Jedním z mnoha druhů piraní ze sladkých vod Jižní Ameriky je dravá piraňa Nattererova (Pygocentrus nattereri) dosahující délky kolem 30 cm. Na čelistech má množství ostrých zubů. Může napadat poraněné živočichy, které rychle zbaví masitých částí. Dravost a nebezpečnost piraní se však silně přehání. Mají chutné maso, chovají se často v akváriích a nezodpovědní akvaristé je někdy vypouštějí, takže byly zastiženy i v našich vodách. Některé druhy jsou býložravé, jako např. poměrně mohutné kolosomy (Colossoma), které jsou i chovány v akvakulturách.
Obr. Piraňa Nattererova (Pygocentrus nattereri) (Foto JK, Zoo Olomouc).
Obr. Detail čelistí piraně s množstvím ostrých zubů (Foto VB).
Drobné druhy teter se často vyznačují velkou barevností a chovají se v akváriích.. Mezi nejznámější patří tetra neonová (Paracheiridon innesi) neboli neonka z povodí Amazonky, s typickým podélným svítícím pruhem po stranách těla. Z Jižní Ameriky pochází i jí velmi podobná neonka červená (Paracheirodon axelrodi) a tetra skvělá (Hemigrammus pulcher) s černou klínovitou skvrnou na ocasním násadci.
Obr. Tetra neonová (Paracheiridon innesi) – neonka (Foto OS).
Obr. Tetry patří do řádu trnobřichých (Characiformes). Obývají sladké vody Afriky a Neotropis, mají obvykle tukovou ploutvičku a řada druhů se chová v akváriích. Na obr. tetra rostlinožravá ( Metynnis hypsauchen ) (Foto JK, Zoo Olomouc).
Převážně sladkovodní ryby všech kontinentů často milující šero. Tělo mají holé nebo kryté kostěnými destičkami. Mají Weberovo ústrojí a často také tukovou ploutvičku. Prsní ploutve jsou podepřeny trnem, někdy s jedovou žlázou. Oči jsou obvykle malé a kolem úst bývají vousky. V 35 čeledích je popsáno přes 2800 druhů.
Čeleď: sumečkovití (Ictaluridae)
Ryby pocházející ze Severní Ameriky. Tělo je bez šupin, mají tukovou ploutvičku, kolem úst obvykle 4 páry vousků. V 19. století k nám byl introdukován sumeček americký ( Ictalurus nebulosus). Dosahuje délky kolem 30 cm. Dnes přežívá hlavně v Labi.
Čeleď: sumcovití (Siluridae)
Sladkovodní ryby Eurasie. Mají protáhlé a lysé tělo. Na čelistech mají velký počet jemných zubů. Hřbetní ploutev je malá, řitní velmi dlouhá, tuková ploutvička chybí. U nás žije hospodářsky významný sumec velký ( Silurus glanis). Dosahuje hmotnosti až přes 100 kg a délky přes 3 m. Je dlouhověký, dožívá se přes 50 let. U úst má 6 vousů. Jeden pár dlouhých vousů je po stranách horní čelisti, na dolní čelisti jsou 2 páry kratších vousů. Má noční aktivitu, kromě drobných ryb se živí také žábami, menšími savci a ptáky. Vysazuje se do kaprových rybníků i údolních nádrží. Vytírá se na jaře, je fytofilní.
Obr. Pohled do tlamy preparovaného sumce odhaluje čtyři páry žaberních oblouků, které u mnohých ryb kromě dýchání slouží i k filtraci potravy (Foto OS).
Obr. Sumec velký (Silurus glanis) (Foto OS, VB).
Čeleď: pangasovití (Pangasiidae)
Sumci ze sladkých vod orientální oblasti. Mají ze stran stlačené tělo a tvarem mohou vzdáleně připomínat žraloky (viz angl. název shark catfishes = sumci žraločí). V poslední době se k nám dováží z Vietnamu maso pangase spodnookého (Pangasianodon hypophthalmus). Synonymy tohoto názvu jsou pangas dolnooký ( Pangasius hypophthalmus) a p. siamský (P. sutchi). Tento druh žije v Mekongu a některých dalších řekách Zadní Indie. Dnes je vysazován mimo původní areál, chován v akvakulturách i akváriích. Dorůstá délky kolem 1 m a hmotnosti okolo 40 kg. Tento i příbuzné druhy jsou předmětem sportovního rybolovu a naši rybáři za nimi cestují např. do Thajska. Některé druhy čeledi patří k největším sladkovodním rybám a jsou kriticky ohrožené.
"Sumečci" z čeledí pancéřníčkovití (Callichthyidae) a krunýřovcovití (Loricariidae) zahrnují četné významné sladkovodní akvarijní ryby z Jižní Ameriky. Pancéřníčci mají vousky, dvě řady parketovitě na sebe nasedajících kostěných destiček vytvářejí dojem brnění. Známý je např. rod Corydoras nebo pancéřníček kropenatý (Hoplosternum thoracatum) s výrazným mramorováním těla. Rovněž tělo krunýřovců bývá pokryté kostěnými destičkami. Krunýřovec mnohotrnný (Ancistrus multispinnis) se živí řasami narostlými na stěnách akvárií.
Obr. Pancéřníček zelený (Corydoras aeneus) (Foto OS).
Druhově málo početný řád tvořený jedinou čeledí s velkým hospodářským významem.
Čeleď: lososovití (Salmonidae)
Sladkovodní a anadromní mořské ryby Holarktidy, někteří žijí v jezerech ledovcového původu. Mají tukovou ploutvičku, vřetenovité tělo s drobnými šupinami. Za žaludkem se nachází pylorické přívěsky. Mají obvykle výrazný pohlavní dimorfismus; zejména u tažných forem lososů dochází během tahu k výrazné změně zbarvení samců, tzv. ”svatební šat”.
Rod Salmo představuje atlantské lososy a pstruhy. Atlantské pobřeží Evropy a Severní Ameriky obývá losos obecný ( Salmo salar) dosahující hmotnosti až 40 kg a délky 1,5 m. V dospělosti žije v moři, ke tření táhne vždy do řek, ve kterých se narodil (imprinting specifického chemismu vody dané řeky a její pozdější lokalizace čichovými a chuťovými receptory). Tře se na podzim, je litofilní, po tření část populace, zejména samci, hyne. Ostatní se po výtěru vracejí do moře. Tentýž jedinec se vytře maximálně pětkrát. Mladí lososi (strdlice) se do moře vracejí po 1–7 letech. U samců v období tření vzniká hákovité zahnutí spodní čelisti. Místy vytváří jezerní, netažnou formu. Do výstavby jezů k nám řekami běžně pronikal, ve středověku byl nejkonzumovanější rybou v Čechách. V poslední době je v našich řekách povodí Labe snaha o revitalizaci tohoto druhu ryby. Kvalita masa je vysoce ceněna. V některých evropských zemích (Norsko aj.) je intenzivně chován v mořských akvakulturách.
Video. Tření lososa obecného (Salmo salar). Převzato z http://www.arkive.org (dostupné únor 2012) z odkazu na druh Salmo salar (funkční adresa 31. 1. 2012).
Pstruh obecný (Salmo trutta) se vyskytuje ve třech formách (ekologických morfách) – mořské (tažné), potoční a jezerní. Pstruh mořský nebo také pstruh obecný mořský (Salmo trutta trutta) představuje původní formu nominotypické subspecie p. obecného. Morfologicky i způsobem života je velmi podobný lososovi obecnému a v Evropě se s ním vyskytuje sympatricky. Je anadromní, u nás byl vždy vzácnější než losos a dnes se v ČR nevyskytuje. Potoční forma (Salmo trutta m. fario) je ze všech nejmenší a je typická pro pstruhové pásmo našich toků, zbarvení je proměnlivé s typickou přítomností červených skvrn lemovaných světlými dvorci podél postranní čáry. Vytírá se na podzim, je litofilní. Je výrazně stanovištní rybou s teritoriálním chováním. Hlavní význam spočívá především ve sportovním rybolovu (muškaření). Přirozené populace jsou posilovány vysazováním násad. Pstruh obecný f. jezerní neboli pstruh jezerní (Salmo trutta m. lacustris) se vyskytuje v jezerech, u nás jen vzácně v některých údolních nádržích. Uvedené tři formy mohou přecházet jedna ve druhou v závislosti na ekologických podmínkách.
Obr. Pro lososovité ryby je typická tuková ploutvička (pinna adiposa) na hřbetě. Na snímku pstruh obecný (Salmo trutta) (Foto LP).
Rod Oncorhynchus představuje pacifické lososy a pstruhy; anadromní druhy táhnou do řek západu Severní Ameriky a severovýchodu Asie. Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss ) byl k nám i do řady dalších zemí všech kontinentů introdukován ze Severní Ameriky. Má husté černé tečkování, podél postranní čáry se táhne duhově zbarvený pás. Z lososovitých ryb se nejlépe přizpůsobil intenzivnímu chovu. Vytírá se na jaře, ale jsou i populace s podzimním výtěrem. Dříve byl mylně řazen do rodu Salmo jako S. gairdnerii. V obchodních řetězcích v ČR je ze pstruhů nabízen právě tento druh.
Obr. Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) (Foto IL).
Z lososů se prodávají převážně některé z dále uvedených pacifických druhů s českými, ale i vědeckými názvy převážně ruského původu. Z potravinářského hlediska jsou významní losos gorbuša (O. gorbuscha), losos keta (O. keta), losos kisuč (O. kisutch), losos nerka ( O. nerka), losos čavyča (O. tshawytscha) a losos masu (O. masou). S výjimkou lososa masu se jedná výhradně o monocyklické druhy, protože po prvním výtěru všechny generační ryby hromadně hynou. Typický je tvar horní čelisti, která se s blížícím výtěrem zakřivuje směrem dolů ve formě háku (viz vědecký rodový název: řec. onkos = hák, rhynchos = čenich ), získání pestrého zbarvení nebo vznik "hrbu" (viz název gorbuša). Tito lososi na tahu překonávají peřeje i nižší vodopády a jsou loveni medvědy na Aljašce a Kamčatce.
Siven americký (Salvelinus fontinalis) byl do našich vod introdukován ze Severní Ameriky. Na rozdíl od pstruha nemá tmavé, ale jen světlé skvrny a na hřbetě je světlé mramorování. Typický je i bílý, černě lemovaný přední okraj spodních ploutví. Vyžaduje chladnou vodu, snáší dobře kyselé pH, vytírá se na podzim. Mohou vznikat mezirodoví kříženci s pstruhem obecným označovaní jako ”tygrovitá ryba”.
Obr. Siven americký (Salvelinus fontinalis) (Foto OS).
Hlavatka obecná (Hucho hucho), resp. nominotypický poddruh hlavatka obecná podunajská ( Hucho hucho hucho), je naší největší lososovitou rybou, dorůstá do délky 180 cm a hmotnosti 60 kg. Od lososa obecného se liší mj. bronzovým zbarvením (losos je stříbřitý). Je endemitem povodí Dunaje, ale byla vysazena i do jiných toků a přehrad. U nás se vyskytuje vzácně a je zařazena mezi ohrožené druhy ryb; častější je v SR. Je dravá, žije zejména v podhorských tocích parmového a lipanového pásma. Tře se na jaře.
Lipan podhorní (Thymallus thymallus) má typickou velkou praporovitou, pestře zbarvenou hřbetní ploutev a šupiny uspořádané do řad.
Do našich vod (chladné rybníky a údolní nádrže) byly rovněž introdukovány dva druhy síhů z jezer, řek a moří severní Evropy - síh severní, poddruh maréna ( Coregonus lavaretus maraena) a síh peleď (C. peled). Síhové mají tělo z boků silně zploštělé, stříbřité beze skvrn, větší šupiny v řadách, malá ústa. Chovají se jako doplňkové ryby. Živí se převážně planktonem.
Čeleď stříbrnicovití (Argentinidae) zahrnuje mořské ryby s výrazným stříbřitým vzhledem. Mají tukovou ploutvičku, čímž připomínají lososovité ryby. V hlubších vodách při pobřežích severního Atlantiku se vyskytuje stříbrnice atlantská (Argentina silus). Dosahuje délky až 70 cm. Má nápadně velké oči. Do naší obchodní sítě někdy přichází pod matoucím názvem ”holandský pstruh”. Pohlavně dospívá až ve věku kolem 10 let a plné velikosti dosahuje ve 25 letech. Její populace se proto pomalu obnovují a jsou velmi citlivé k nadměrnému lovu, proto rozhodně nelze její konzum doporučit.
Do čeledi koruškovití (Osmeridae) patří drobný huňáček severní (Mallotus villosus), který se hromadně vytírá při březích severních moří až u čáry přílivu, kde mnohdy masově hyne na souši. Loví se v obrovských množstvích zejména pro výrobu rybí moučky; v našich supermarketech se jako "kaviár" prodávají jeho jikry. Prodejci používají starší název kapelín odvozený z angličtiny.
Nepočetný řád sladkovodních ryb s protáhlým tělem. Vyskytují se holarkticky.
Čeleď: štikovití (Esocidae)
Zástupci této čeledi jsou dravci; mají nápadně protažené ozubené čelisti. Hřbetní a řitní ploutev jsou posunuty kaudálně, ocasní ploutev je vykrojená. U nás žije štika obecná (Esox lucius), která dosahuje hmotnosti do 25 (65) kg, délky do 120 (150) cm a dožívá se kolem 25 let. Má zeleně zbarvené tělo se světlými skvrnami. Štika je typickou stanovištní dravou rybou. Rybami se začíná živit již od velikosti 5 cm, kdy se u ní projevuje také kanibalismus. Je schopna tlumit rozvoj drobných, zejména kaprovitých ("plevelných") ryb, a proto se vysazuje do kaprových rybníků i údolních nádrží. Je velmi ceněnou sportovní rybou. Vytírá se brzy na jaře a je fytofilní.
Obr. Ryby podobně jako další poikilotermní obratlovci mají neukončený růst. Staré exempláře některých druhů tak mohou dorůst impozantních rozměrů. Tato štika vážila 9 kg a měřila 110 cm (Foto BL).
Obr. Protáhlý tvar těla a široce rozeklané čelisti umožňují štikám prudce vyrazit za kořistí a pozřít i poměrně velké ryby. Běžně u nich dochází ke kanibalismu (Foto BL, LP, OS).
Řád: hrdloploutví (Gadiformes)
Na rozdíl od dosud uvedených řádů plynový měchýř není propojen s jícnem, povrch těla je kryt drobnými cykloidními šupinami, břišní ploutve (pokud jsou vytvořeny) jsou posunuty před prsní (viz český název), ploutve většinou bez tvrdých kostěných paprsků, ocasní ploutev difycerkní, na bradě je často přítomen nepárový vous, chybějí mezisvalové kůstky, většinou mořské druhy. Hospodářsky mimořádně významná skupina ryb. Řád má 12 čeledí.
Čeleď: štikozubcovití (Merlucciidae)
Štíhlé protáhlé tělo s velkou tlamou, většinou dvě hřbetní ploutve, vous na bradě chybí, velká ústa s nápadnými zuby, mořské ryby. Nejznámějším zástupcem je štikozubec obecný ( Merluccius merluccius), který se u nás prodává pod matoucím obchodním názvem mořská štika nebo hejk (z angl. hake). Jeho populace jsou dnes postiženy nadměrným lovem.
Z příbuzné čeledi treskovníkovitých (Macruronidae) se v naší obchodní síti setkáme s treskovníkem novozélandským (Macruronus novaezelandiae), a to pod obchodním názvem "hoki".
Čeleď: treskovití (Gadidae)
Mají obvykle 2–3 hřbetní ploutve a na bradě většinou nepárový vous. Jde o studenomilné druhy ryb s vysokou plodností. Důležitou roli v životním cyklu tresek hrají tahy potravní a třecí. Jikry jsou pelagické. Patří hospodářsky k nejvýznamnějším rybám, využívá se svalovina, játra bohatá na vitamíny A a D, kůže v galanterii a spolu s ploutvemi a plynovým měchýřem pro výrobu klihu. Jedinou sladkovodní treskovitou rybou vyskytující se i u nás je mník jednovousý (Lota lota), vzdáleně připomínající sumce. Má dvě hřbetní ploutve, nepárový vous, dorůstá délky přes 0,5 m. Vyskytuje se ve všech rybích pásmech a údolních nádržích, vyznačuje se noční aktivitou; u nás je chráněn. Mezi hospodářsky nejvýznamnější mořské druhy patřila treska obecná ( Gadus morhua). Její stavy však byly nadměrným lovem zdecimovány, takže je vedena jako zranitelný druh a v supermarketech jsou ve formě filetů nabízeny jiné druhy ze vzdálených lovišť, např. treska pestrá (Theragra chalcogramma), nesprávně označovaná jako "aljašská treska", treska modravá (Micromesistius poutassou) nebo treska sajda (Pollachius pollachius).
Bizarní nevzhledné mořské ryby kryptického vzhledu s velkou, širokou a plochou hlavou, mohutnou tlamou, očima nahoře a prsními ploutvemi adaptovanými k lezení po dně. První paprsek hřbetní ploutve je výrazně modifikován v návnadu, kterou ďasové lákají jiné ryby, jež pak bleskově pohltí (viz druhový vědecký název - lat. piscator = rybář). Bentické, často hlubinné ryby. U jedné z 16 čeledí žijí miniaturní, tzv. komplemetární samečci trvale přichyceni na těle samice (mohou být i 500 tisíckrát menší než partnerka). Ďas mořský ( Lophius piscatorius) žije při pobřežích Evropy, měří až 1,5 m. Má velmi chutné maso a je proto intenzivně loven, takže jeho stavy klesají.
Žijí pelagicky v hejnech blízko břehů teplejších moří, též v brakických vodách a často migrují do ústí řek. Jsou hospodářsky a sportovně významní. Mají protáhlé tělo obvykle s nápadným stříbřitým leskem, dvě hřbetní ploutve, postranní čára chybí nebo je nezřetelná.
Do jediné čeledi cípalovitých (Mugilidae) patří např. cípal hlavatý (Mugil cephalus), který je největším cípalem (až 1 m). Typická je velká šupina u základny prsní ploutve. Je jednou z nejrozšířenějších ryb světa.
Tvarově disparitní řád mořských, brakických i sladkovodních menších ryb. Některé ateriny ( Atherina boyeri) jsou nabízeny v supermarketech pod zcela zavádějícím názvem "ančovičky - grundle" (ančovičky jsou sardele, slovo německého původu grundle znamená mřenky, hrouzky, sekavce nebo hlaváče). Mnozí gavúnci jsou akvarijními rybami.
Řád: jehlotvární (Beloniformes)
Do čeledi medakovití (Adrianichthyidae) patří medaka japonská (Oryzias latipes) o velikosti do 5 cm, obývající často asijská rýžoviště. Je oblíbenou akvarijní rybou s různými barevnými formami, ale především se využívá v mnoha oblastech biologického výzkumu (genetika, etologie, embryologie aj.). Stala se prvním obratlovcem, který se na palubě raketoplánu rozmnožoval ve vesmíru.
Řád: halančíkovci (Cyprinodontiformes)
Obvykle drobné sladkovodní rybky z Asie, Afriky, Ameriky i jižní Evropy. Mnohé druhy jsou v oblibě u akvaristů. Čeleď zahrnuje přes 1 tis. druhů.
Čeleď: halančíkovití (Aplocheilidae)
Rybky s podlouhlým tělem a často prodlouženými ploutvemi. Jsou vejcorodí, některé druhy se vyznačují zvláštnostmi v rozmnožování (vnitřní oplození, samooplození, výskyt diapauzy – zastavení vývoje jiker v období sucha). Řada druhů je v Červeném seznamu IUCN. Jeden z nejpestřejších a v akvaristice nejoblíbenějších je západoafrický halančík dvoupruhý ( Aphyosemion bitaeniatum).
Čeleď: živorodkovití (Poeciliidae)
Drobné sladkovodní živorodé nebo vejcoživorodé ryby původem z Neotropis a Afriky, oblíbené v akvaristice. Samci bývají menší a pestřejší. U některých druhů mají nepárový kopulační orgán – gonopodium, tvořený modifikací paprsků řitní ploutve (vnitřní oplození). U nás vůbec nejčastěji chovanou akvarijní rybkou je nenáročná živorodka duhová (Poecilia reticulata), známá i jako ”paví očko” neboli gupka. Pochází z Neotropis, používá se rovněž jako biologický experimentální objekt (testy toxicity).
Obr. Živorodka duhová (Poecilia reticulata), známá i jako ”paví očko” neboli gupka – samec vlevo, samice vpravo (Foto OS).
Dalším velmi rozšířeným druhem je mečovka mexická neboli m. zelená (Xiphophorus helleri) ze Střední Ameriky, chovaná v mnoha barevných a tvarových formách. Samec má dolní paprsky ocasní ploutve protaženy do mečovitého výběžku.
Obr. Mečovka mexická (Xiphophorus helleri)– samec vlevo, samice v pravo (Foto OS).
Živorodka komáří (Gambusia affinis) se využívá v boji proti malárii, neboť hubí komáří larvy. Živorodky byly introdukovány v mnoha zemích, např. v SR přežívají v jednom termálním potoce u Bojnic.
Řád: volnoostní (Gasterosteiformes)
Malé rybí druhy (5–20 cm), před hřbetní ploutví se nachází několik trnů, na bocích často mají kostěné štítky.
Čeleď: koljuškovití (Gasterosteidae)
Vřetenovité, z boků zploštělé tělo, ocasní násadec tenký. Samci hájí teritorium a starají se o plůdek. Jejich ledviny vylučují sekret, který se po styku s vodou sráží a vytváří lepkavou hmotu pro stavbu kulovitého hnízda ze zbytků rostlin. Naším jediným zástupcem je akvaristy introdukovaná koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus), původem z brakických vod Holarktidy. Před hřbetní ploutví má zpravidla 3 volné trny. Je modelovým druhem v etologii a fyziologii.
Čeleď: jehlovití (Syngnathidae)
Do této čeledě patří jehly a koníčci. Mají trubicovitě protažená bezzubá ústa s malým koncovým otvorem (viz vědecký název odkazující na jakoby spojené čelisti). Tělo je protáhlé, opatřené kostěnými proužky vytvářejícími jakýsi pancíř. Většinou mořské druhy. Samečci pečují o snůšku jiker uložených ve vaku na břiše. Vypuštění vylíhlého plůdku připomíná porod. Jehla hranatá (Syngnathus acus) má neobyčejně protáhlé tělo. Koníček mořský (Hippocampus hippocampus) z evropských pobřeží žije mezi vodním rostlinstvem, jehož se přidržuje ovíjivým ocáskem bez ocasní ploutve. Má tvar šachové figurky koně, plave ve vzpřímené poloze vířením hřbetní ploutve. Některé druhy svými výrůstky dokonale napodobují vodní vegetaci, v níž se ukrývají. Mořští koníčci jsou někdy chováni v akváriích. Sušení koníčci jsou prodáváni jako suvenýry turistům a využívá je čínská tradiční medicína, takže některé druhy jsou ohrožené.
Obr. Jehla (Syngnathus sp.) a koníček mořský (Hippocampus hippocampus) (Foto OS).
Řád: ropušnice (Scorpaeniformes)
Bentické ryby, převážně mořské. Hlava a tělo jsou často trnité nebo pokryté kostěnými destičkami, prsní a ocasní ploutve obvykle zaoblené. Patří k druhově nejpočetnějším řádům (1500 druhů).
Čeleď: ropušnicovití (Scorpaenidae)
Často nevzhledné dravé ryby, obývající převážně mořské pobřežní mělčiny. Mají velkou hlavu s širokou tlamou, pokud jsou přítomny šupiny, jsou ktenoidní. Prsní ploutve jsou velké, vějířovité. Na trny hřbetní, řitní nebo břišních ploutví se napojují jedové žlázy (fanerotoxičtí živočichové – bodnutí bývají bolestivá a těžko se hojí). Některé druhy, např. perutýn ohnivý (Pterois volitans), mají dlouhé ostny a pestré aposematické zbarvení, jiné se na dně maskují dokonale kryptickým vzhledem (např. nebezpečně jedovatí odranci). Některé druhy jsou potravinářsky významné, např. okouník mořský (Sebastes marinus), okouník červený (S. mentella) nebo ropušnice obecná (Scorpaena scrofa).
Obr. Perutýn ohnivý (Pterois volitans) (Foto AL, JK, Zoo Olomouc).
Čeleď: vrankovití (Cottidae)
Mají vřetenovité tělo s širokou hlavou, většinou nemají šupiny, oči jsou obvykle velké, umístěné na vrchu hlavy. Dospělí nemají plynový měchýř. Většinou mořské ryby, u nás se vyskytují pouze dva chráněné sladkovodní druhy. Vranka obecná (Cottus gobio) měří do 10 cm, pohybuje se přískoky po dně, kde se ukrývá pod kameny a po soumraku loví vodní členovce. Je bioindikátorem čistoty pstruhových vod.
Řád: ostnoploutví (Perciformes)
Mají většinou ktenoidní šupiny a trny v ploutvích. Břišní ploutve jsou často posunuty před nebo pod prsní ploutve. Plynový měchýř není spojen s jícnem. Chybějí mezisvalové kůstky. Obývají hlavně mořské, ale i brakické i sladké vody celého světa. Druhově nejrozmanitější, a tedy evolučně nejúspěšnější řád ryb i všech obratlovců a strunatců. V tkáních mořských makrelovitých ryb může docházet ke vzniku vyššího množství biogenních aminů, neboť tyto ryby obsahují ve svalovině velké množství histidinu snadno dosažitelného pro dekarboxylační mikroorganismy. Po jejich požití může u lidí dojít k intoxikaci. Mají velký význam ve světovém mořském rybolovu i v akvaristice. Řád má 160 čeledí a 10 tis. druhů.
Čeleď: Latidae
Do čeledi patří robalo nilský neboli "nilský okoun" (Lates niloticus) ze sladkých vod Afriky o hmotnosti až přes 100 kg. Zavlečení tohoto invazivního druhu do Viktoriina jezera vedlo k nenapravitelné ekologické katastrofě a vyhubení 200 druhů endemických cichlid. Lov, zpracování a export masa této ryby do Evropy včetně ČR dnes nicméně poskytuje obživu místnímu zbídačelému obyvatelstvu. Příbuzný robalo stříbřitý (L. calcarifer), známější pod mezinárodním názvem barramundi, je nejvíce ceněnou rybou v Austrálii a jihovýchodní Asii, a to jak ve sportovním, tak komerčním rybolovu a v akvakulturách.
Čeleď: okounkovití (Centrarchidae)
Čeleď zahrnuje převážně sladkovodní ryby ze Severní Ameriky. Na našem území byl introdukován okounek pstruhový ( Micropterus salmoides) a slunečnice pestrá ( Lepomis gibbosus), která u nás již zřejmě vymizela; vyskytuje se dosud na Slovensku.
Čeleď: okounovití (Percidae)
Převážně sladkovodní ryby, na hřbetě mají dvě oddělené ploutve; přední je vyztužena trny, zadní ploutev má měkké paprsky. Šupiny jsou ktenoidní, spolu se skřelemi jsou na pohmat drsné. Okoun říční ( Perca fluviatilis) patří k našim nejhojnějším rybám; má velmi chutné maso. Je drobný, i když výjimečně dorůstá až do 50 cm. Má poměrně vysoké tělo, zelenavé zbarvení, na bocích má tmavé příčné pruhy a některé ploutve jsou červené.
Obr. Okoun říční (Perca fluviatilis) (Foto OS).
Candát obecný (Sander lucioperca) dorůstá do délky přes 1 metr, má protáhlé vřetenovité tělo, vpředu na čelistech má dva zvětšené, tzv. psí zuby (viz slovenský název zubáč), velké oči jsou přizpůsobené noční aktivitě, na bocích má více tmavých příčných pruhů než okoun. Obývá cejnová a parmová pásma řek, údolní nádrže a je chován i v rybnících. Je poměrně náročný na čistotu vody. Platí za naši nejchutnější rybu s minimem kostí, patří proto mezi hospodářsky nejvýznamnější druhy doplňkových ryb v kaprovém rybníkářství; jako dravec je důležitým regulátorem vyváženosti rybích společenstev. Během posledních desetiletí u něj došlo opakovaně ke změně rodového jména (dříve Lucioperca, Stizostedion).
Obr. Na trofeji candáta obecného jsou v přední části čelistí nápadné, tzv. psí zuby (Foto OS).
Ježdík obecný (Gymnocephalus cernuus) o velikosti do 20 cm připomíná tvarem okouna, ale není tak pestře zbarven a má hřbetní ploutve spojené v jednu. Nápadně štíhlým vřetenovitým tělem s úzkým ocasním násadcem se vyznačují dva naše druhy drsků (Zingel spp.). Vzácně se vyskytují na jižní Moravě; jsou chráněné.
Čeleď: zlakovitých (Coryphaenidae)
Do čeledi patří zlak nachový (Coryphaena hippurus). Jde o pelagickou dravou rybu teplých moří s pestrým zbarvením o délce až 2 m. Má význam i ve sportovním rybolovu. V poslední době se v ČR prodává jako "delfínovitá ryba mahi-mahi" (tento taxonomický nesmysl vznikl z angl. názvu dolphinfish).
Čeleď: kranasovití (Carangidae)
Zástupci této čeledi žijí v hejnech v mořích a brakických vodách, mají vysoké tělo, někdy s řadou samostatných ploutviček za hřbetní a řitní ploutví. Hospodářsky významným druhem je např. kranas obecný ( Trachurus trachurus), označovaný někdy jako stavrida.
Čeleď: mořanovití (Sparidae)
Čeleď zahrnuje mořské ryby, z nichž mnohé mají vysoce ceněné maso. U nás se prodává např. mořan tmavý ( Spondyliosoma cantharus) pod nesprávným názvem "pražma" (skutečné pražmy patří do samostatné příbuzné čeledi Bramidae). Potravinářsky významnými rody jsou i růžicha (Pagellus) a pražman (Pagrus).
Čeleď: parmicovití (Mullidae)
Čeleď zahrnuje malé mořské ryby, žijící při dně v pobřežní zóně. Mají 2 hřbetní ploutve a na spodní čelisti pár dlouhých nápadných vousků. Patří sem chuťově vynikající konzumní ryby, vysoce ceněné už starými Římany a i dnes patřící v Evropě k nejdražším rybám. Např. parmice nachová (Mullus barbatus).
Do čeledí klipkovití (Chaetodontidae) a pomcovití (Pomacanthidae) patří nejznámější pestře ("plakátově") zbarvené rybky tropických korálových útesů. V poslední době se chovají v mořských akváriích.
Obr. Klipka hrotcová (Heniochus acuminatus) (nahoře) a zobec obecný (Chelmon rostratus) (dole) z čeledi klipkovití (Foto AL, JK, Zoo Olomouc).
Obr. Soužití korálových ryb klaunů (Amphiprion spp.) se sasankami vešlo do učebnic jako typický příklad symbiózy. S nárůstem informací o těchto vztazích se ukazuje, že skutečnost je poněkud komplikovanější. Klauni jsou zajímaví i zvratem pohlaví, kdy dominantní jedinci se stávají samicemi. Na obr. klaun očkatý (Amphiprion ocellaris) (Foto JK, Zoo Olomouc).
Čeleď: vrubozobcovití (Cichlidae)
Jsou známější pod častěji používaným názvem cichlidy. Obývají sladké, případně polosladké vody Afriky, Neotropis a jižní Asie. Mají jedinou hřbetní ploutev s mnoha trny. Cichlidy patří mezi nejoblíbenější akvarijní ryby a používají se i k etologickým studiím. Některé druhy se chovají i v akvakulturách, např. tlamoun nilský ( Oreochromis niloticus) z Afriky, známější pod mezinárodně srozumitelným názvem tilapie. V tropech patří celosvětově k nejčastěji chovaným sladkovodním užitkovým rybám, u nás se chová v oteplených vodách. Je všežravý, má velmi chutné maso a používá se i jako experimentální model. Cichlidy mají teritoriální chování. Většina druhů má silně vyvinutý instinkt péče o potomstvo. U některých druhů (tlamovci) se objevuje nejvyšší forma této péče, kdy většinou samičky nosí jikry nebo plůdek v tlamě. Mnoho různorodých druhů je endemity starobylých afrických jezer Malawi a Tanganika. Známými akvarijně chovanými cichlidami jsou např. skalára amazonská (Pterophyllum scalare), terčovec červený (Symphysodon discus), kančíci, cichlidky a akary např. rodu Aequidens a dalších, vše z neotropické oblasti. Plůdek terčovců se živí kožním sekretem rodičů.
Obr. K nejčastěji chovaným akvarijním rybám patří příslušníci čeledě vrubozubcovitých, mezi akvaristy známější pod názvem cichlidy. Řada druhů pochází z velkých afrických jezer, kde se sympatrickou speciací vyvinuly stovky endemických, často velmi dekorativních druhů (Foto AL).
Čeleď: hlaváčovitých (Gobiidae)
Příslušníci této nesmírně početné čeledi žijí v mořích, brakických i sladkých vodách. Břišní ploutve (pokud jsou vytvořeny) mají podobu přísavného terče. Většinou chybí plynový měchýř. Na jižní Moravě se od 90. let šíří náš jediný zástupce, hlavačka mramorovaná (Proterorhinus marmoratus). Pochází z Černého a Kaspického moře a řek jejich úmoří. Patří k našim nejmenším rybám, žije benticky, aktivuje v noci, pohybuje se přískoky a připomíná tak chováním i vzhledem vranky. Do této čeledi patří i lezci, kteří se pohybují i po souši (např. v mangrovových porostech) a bez vody vydrží několik dní, např. lezec obojživelný (Periophthalmus koelreuteri).
Obr. Lezec obojživelný (Periophthalmus koelreuteri) (Foto ZL, TN - Vietnam).
Čeleď: soltýnovití (Sphyraenidae)
Do čeledi patří známý soltýn barakuda (Sphyraena barracuda), až přes 2 m dlouhá dravá ryby s impozantními zuby v protáhlých čelistech, připomínající štiku, ale se dvěma hřbetními ploutvemi. Obývá teplá moře a může být zdrojem ciguaterové intoxikace.
Čeleď: makrelovití (Scombridae)
Zejména mořské hejnové ryby s enormním hospodářským významem. Na hřbetě mají dvě zřetelně oddělené ploutve, za zadní hřbetní a za řitní ploutví je ještě řada malých ploutviček. Tuňák obecný ( Thunnus thynnus) dosahoval kdysi délky až přes 4 m a hmotnosti 800 kg. Je endotermní rybou, která dokáže silně prokrvenou podkožní svalovinou (protiproudový výměník tepla - rete mirabile) udržovat teplotu až o 10°C vyšší než je teplota okolní vody. Patří k nejrychlejším rybám. Pohlavně dospívá až v 8 letech. Během tahu ve Středozemním moři byly tyto ryby už od dob starověkých Féničanů loveny do systémů síťových pastí a poté doslova masakrovány. Dnes se tuňáci též chovají a letecky transportují do Japonska, které je největším konzumentem (sushi aj.) a kde se prodávají na burzách za horentní sumy. Stavy tuňáků obecných dnes zkolabovaly o 70-90 % následkem nadměrného lovu. Dnes jsou nejčastěji lovenými tuňáky menší druhy jako tuňák pruhovaný (Katsuwonus pelamis) a tuňák žlutoploutvý ( Thunnus albacares). Často lovenou makrelou je makrela obecná (Scomber scombrus). Makrely jsou typicky hejnové ryby, maso obsahuje až přes 16 % tuku.
Do čeledi mečounovití (Xiphiidae) patří mečoun obecný (Xiphias gladius), pelagická kosmopolitní ryba dlouhá až 4 m. Prodlouženou horní čelist ("meč") používá k omračování kořisti (hejnové ryby). Je údajně nejrychlejší rybou (přes 110 km/h). Má velmi chutné maso, je ceněnou konzumní rybou a objektem sportovního rybolovu. Velké exempláře se dnes již v důsledku nadměrného lovu neobjevují. Kromě něj se k nám dováží i maso podobného marlína modrého (Makaira nigricans) z blízce příbuzné čeledi plachetníkovitých (Istiophoridae).
Čeleď: guramovití (Osphronemidae)
Sladkovodní ryby s nadžaberním pomocným dýchacím labyrintním orgánem. "Labyrintky" představují řadu pestře zbarvených akvarijních ryb. Některé druhy si staví pěnová hnízda při vodní hladině, jiným se líhne plůdek v tlamě samečka. Mezi známé druhy patří např. čichavec perleťový (Trichogaster leeri), bojovnice pestrá ( Betta splendens), rájovec dlouhoploutvý ( Macropodus opercularis). Vyskytují se v orientální oblasti. Souboje bojovnic s uzavíráním sázek bývaly populární zábavou v Thajsku.
Řád: platýsi (Pleuronectiformes)
V dospělosti mají extrémně bočně, zdánlivě ovšem dorzoventrálně zploštělé tělo s očima na jedné straně hlavy, druhá strana těla (přivrácená ke dnu) je nepigmentovaná. Tělo larvy je souměrné, podobné jiným rybám. Časem se larvy pokládají na jeden bok, oko se odtud přesouvá na nyní horní stranu a vzniká typický asymetrický tvar. Dlouhá hřbetní a řitní ploutev lemují celé tělo.. Žijí ve všech oceánech, zřídka některé druhy vplouvají do řek. Jedná se o typické ryby dna, do nějž se mohou zahrabávat a měnit barvu podle podkladu. Mnoho druhů je hospodářsky významných. Jednotlivé čeledi se mj. liší umístěním očí (levá nebo pravá strana těla).
Potravinářsky významným zástupcem kambalovitých (Bothidae) je např. kambala císařská ( Arnoglossus imperialis), příslušníkem pakambalovitých (Scophthalmidae) je pakambala velká (Psetta maxima), pokládaná za jednu z nejcennějších ryb vůbec. Hospodářsky významným druhem čeledi jazykovitých (Soleidae) je např. jazyk obecný (Solea vulgaris). Mezi mimořádně hospodářsky významné druhy čeledi platýsovitých (Pleuronectidae) patří platýs velký (Platessa platessa). Platýs obecný (Hippoglossus hippoglossus) přichází do distribuční sítě pod názvem anglického původu "halibut". Má velmi chutné maso a může výjimečně měřit i více než 4 m a vážit až 350 kg. K nám do Labe ještě koncem 19. stol. vytahoval platýs bradavičnatý (Platichthys flesus).
Obr. Jazyk obecný (Solea vulgaris) (Foto OS)..
Řád: čtverzubci (Tetraodontiformes)
Mají drobné žaberní otvory, šupiny jsou často přeměněny v trny nebo destičky, Obývají především tropická a subtropická moře. Vydávají zvuky pomocí zubů nebo chvěním plynového měchýře. Přední část trávicí trubice je u mnoha druhů uzpůsobena k roztažení vodou nebo vzduchem.
Příslušníci čeledi čtverzubcovitých (Tetraodontidae) patří mezi nejjedovatější mořské ryby. Působí závažné otravy lidí tetrodotoxinem a jeho deriváty (neurotoxiny). Nejvíce toxinu je obsaženo ve vnitřních orgánech ryb. Jed produkují bakterie rodu Vibrio a v těle ryb se jed hromadí. V Japonsku paradoxně platí tyto ryby za nejvyhledávanější kulinářské pochoutky (tzv. fugu) - např. čtverzubec skvrnitý (Takifugu vermicularis). Je též významným modelem vývojové a molekulární biologie.
U druhů čeledi ježíkovitých (Diodontidae) se tělo se může nadmutím přeměnit v kouli. Je pokryté nápadnými trny. Známým druhem je ježík obecný (Diodon hystrix).
Měsíčníkovití (Molidae) jsou pelagické ryby volného oceánu bez ocasní ploutve. Měsíčník svítivý ( Mola mola) má bizarní kotoučovité tělo a patří k největším rybám (hmotnost až přes 2 t). Je zřejmě nejplodnějším obratlovcem (klade 300 milionů jiker).
Odkaz na obrazový atlas našich ryb, fotogalerie ryb.