Svaloploutví (SARCOPTERYGII)
Název je z řec. sarkos = maso, pteryx = křídlo, ploutev. Tato parafyletická třída resp. její podskupina zahrnující latimérie vystřídala několik českých i vědeckých názvů, což může být poněkud zavádějící (nozdratí, násadcoploutví, lalokoploutví; Choanichthyes, Crossopterygii, Coelacanthimorpha). Svaloploutví spolu s paprskoploutvými dříve tvořili parafyletickou třídu ryby (Pisces, Osteichthyes). Ještě v devonu byli svaloploutví druhově rozmanitější než paprskoploutví. Z fylogenetického hlediska má zásadní význam vymřelá parafyletická skupina vějířoploutvých (Rhipidistia); z primárně vodních zástupců do dnešní doby přežilo několik málo zástupců podtřídy lalokoploutvých a dvojdyšných. Nejvíce diverzifikovanou evoluční linií svaloploutvých jsou dnes čtvernožci. Apomorfními znaky jsou svalnaté párové končetiny s osní kostrou (původně ploutve s masitými násadci), a dále kosmoidní šupiny kosočtverečného tvaru (kosmin je derivátem dentinu). Jen někteří (Rhipidistia a dvojdyšní) mají vnitřní nozdry - choany (proto český název nozdratí). U skupiny Rhipidistia se zřejmě poprvé vyvinuly párové plicní vaky, od nichž jsou odvozeny plíce čtvernožců a u paprskoploutvých plynový měchýř. Jde o výchlipky přední části trávicí trubice vzniklé jako přídatné dýchací orgány u zástupců z periodicky vysychajících sladkých vod, a to k doplnění hlavního dýchání žábrami. Vzduch byl vdechován ústy, nikoli pomocí choan. Výchozí skupinou čtvernožců jsou Rhipidistia a jejich nejbližšími recentními příbuznými jsou dvojdyšní resp. bahníci (nikoli lalokoploutví resp. latimérie).
Podtřída: lalokoploutví (Actinistia)
Představitelem této reliktní skupiny je latimérie podivná (Latimeria chalumnae), jejíž první známý exemplář byl uloven až v roce 1938. Dosud bylo uloveno okolo 200 exemplářů. Latimérie podivná, často označovaná jako živá zkamenělina, je představitelem starobylé skupiny, která se objevila již v prvohorách. Pro latimérii, která může dosáhnout délky až 180 cm, jsou typické mohutné párové ploutve se zmasilou základnou a svalovinou i ve volné ploutvi, čímž se stavbou podobají končetinám suchozemských obratlovců. Nemá choany a plicní vak je zarostlý tukovou tkání. Latimérie podivná se vyskytuje v Indickém oceánu v blízkosti Komorských ostrovů (u Madagaskaru); u ostrova Sulawesi (Celebes) byl nedávno popsán druhý druh tohoto rodu - Latimeria menadoensis. Obě latimérie jsou zařazeny v červeném seznamu IUCN.
Video. Latimérie podivná (Latimeria chalumnae). Převzato z http://www.arkive.org (dostupné únor 2012) z odkazu na druh Latimeria chalumnae (funkční adresa 31. 1. 2012).
Podtřída: dvojdyšní (Dipnoi)
Mají protáhlé tělo a kromě žaber mají vyvinuty plicní vaky, kterými dýchají vzdušný kyslík. Poprvé se zde objevuje mízní soustava. Mají jeden z největších genomů v živočišné říši. Období sucha jsou některé druhy schopny přežít po vyschnutí vody ve stavu letního spánku v dutině v zaschlém bahně (až 4 roky). Několik reliktních druhů žije v Africe, Austrálii a Jižní Americe. Např. bahník australský ( Neoceratodus forsteri).
Obr. Mládě bahníka západoafrického (Protopterus annectens). Dobře patrné jsou keříčkovité žábry a kráčivým končetinám podobné párové plutve (Foto PŠ).
Video. Video zachycuje člunozobce afrického (Balaeniceps rex) z řádu brodivých na lovu bahníků rodu Protopterus. Na záběru bahníka je dobře patrný pohyb tenkých, končetinám podobných, ploutví a také polykání vzduchu, kterým bahník získává vzdušný kyslík. Převzato z http://www.arkive.org(dostupné únor 2012) z odkazu na druh Balaeniceps rex (funkční adresa 31. 1. 2012).