Prvoci
Všechna jednobuněčná eukaryota lze shrnout do polyfyletické, neobyčejně heterogenní skupiny Protista, případně Protoctista (řec. protistos = prvý ze všeho).
Prvoci (Protozoa; řec. protos = první, prvotní a zoon = zvíře) jako dosti nejasně definovaná podskupina protist se od ostatních jednobuněčných eukaryot mj. liší často heterotrofním způsobem výživy a větší pohyblivostí, a proto bývali někdy označováni jako "živočichům podobní protisté". Nedávno byli na základě molekulárně biologických studií spolu s dalšími eukaryoty rozděleni do 6 samostatných skupin (viz dále). Důvodem je skutečnost, že nejsou přirozenou skupinou, ale uměle vytvořeným polyfyletickým seskupením. Lze očekávat, že pojem prvoci bude zřejmě z pragmatických důvodů ještě dlouho přetrvávat v navazujících disciplínách i ve veterinární či medicínské praxi.
Jejich tělo tvoří jediná buňka, která je schopna vykonávat všechny životní funkce. Její velikost činí 1 µm až několik mm, výjimečně i několik cm. S živočichy mají společné mnohé organely (endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex, mitochondrie aj.). Mohou mít jedno, dvě nebo větší počet jader. Plazmatickou membránu kryje glykokalyx, který u některých parazitů může být obměňován, což umožňuje uniknout imunitní odpovědi hostitele (např. trypanosomy a plazmodia). K pohybovým organelám patří panožky (pseudopodie), bičíky (flagellum, mastix) a brvy čili řasinky (cilie).
Prvoci se živí pinocytózou, osmoticky celým povrchem těla, pomocí panožek (fagocytózou) nebo mají vytvořen otvor pro příjem potravy, tzv. buněčná ústa (cytostoma) a pro vyvrhování nestrávených zbytků buněčnou řiť ( cytopyge, cytoprokt). Trávení potravy zajišťují potravní vakuoly, fagosomy a lyzosomy, osmoregulaci resp. exkreci mohou zajišťovat pulzující vakuoly. Prvoci mají sekundární plastidy původem z pohlcených protist disponujících primárním plastidem - ze zelených řas u krásnooček a z ruduch u fotosyntetizujících zástupců skupiny Chromalveolata.
U prvoků je častější nepohlavní rozmnožování; u některých je to jediný způsob reprodukce. Může jít o podvojné dělení (binární fisiparii), pučení nebo mnohonásobný rozpad ( merogonie neboli schizogonie, řec. schizein = štěpit). Tvorba oocyst se sporami následující po vzniku zygoty se nazývá sporogonie případně sporulace. Pohlavní rozmnožování se uskutečňuje gamogonií (gametogonií) a kopulací; u nálevníků se pohlavní proces nazývá spájení - konjugace.
Obr. Podvojné dělení (binární fissiparie): (A) podélné dělení u „bičíkovců“; (B) příčné dělení u nálevníků. (JK podle Millera a Harleye, 2005).
Video. Pohyb nálevníka u nějž probíhá binární dělení.
K přečkání nepříznivých podmínek a k dalšímu šíření dochází u mnoha prvoků k tvorbě odolných cyst - encystaci. Pohyblivá vegetativní stadia parazitů v hostiteli se často označují jako trofozoiti (řec. trophe = výživa).
Prvoci obývají různé vodní ekosystémy (sladké i slané vody), kde jsou součástí potravních řetězců, podílejí se na samočisticích procesech a jsou orientačními ukazateli kvality vod. Půdní druhy prvoků jsou zapojeny do dekompozičních řetězců, čímž ovlivňují úrodnost půd. Symbiotické druhy a komenzálové jsou časté v trávicích traktech býložravců (včetně např. lidoopů, králíků, koní nebo klokanů). Negativní význam z hlediska člověka mají četné cizopasné druhy, které způsobují závažné parazitózy zvířat i člověka. V našich podmínkách mají ekonomický význam kokcidiózy hospodářských zvířat a lovné zvěře nebo trichomonózy drůbeže. K rozšířeným parazitózám člověka u nás patří urogenitální trichomonóza a toxoplazmóza. V subtropických a tropických oblastech, tj. především v chudých rozvojových zemích, jsou to malárie, leishmanióza, trypanosomózy, babesiózy a theilerióza. Bylo by však nesprávné si prvoky ztotožňovat s nevítanými patogeny. Naopak je třeba si uvědomit, že pro existenci a správné fungování biosféry jsou prvoci resp. protisté podobně jako např. bakterie daleko významnější než velké mnohobuněčné organismy. Věda zabývající se studiem prvoků se nazývá protozoologie.
V současné době jsou prvoci na základě molekulárně biologických studií rozděleni do 4 samostatných skupin:
